Články a videa o koních

KoněČesky.cz

Tým KoněČesky

Hana Drahošová, autorka projektu, překladatelka

Ve zkratce:

Mé jméno je Hana Drahošová, vystudovala jsem na VUT Brno  a pracuji jako IT Konzultant.  Vlastním mladou (03/2016) kobylku českého teplokrevníka jménem Safira a ráda bych ji vedla tak, aby byla zdravá a spokojená do vysokého stáří :). Jako nejlepší přístup se mi jeví metoda 4DimensionalDressage (Karin Leibbrandt).

Před nedávnem jsem zjistila, že mi dostupná česká odborná (koňská) literatura a publikace (ať již tištěné, či publikované na webu) nestačí a začala jsem hledat v zahraničních vodách. Našla jsem spoustu různých zdrojů. Některé se mi líbily, jiné méně, ale každopádně jsem měla silnou potřebu se o těchto nových informacích bavit s přáteli - koňáky.

Bohužel jsem ve většině případů začala narážet na poměrně velký problém - nemožnost odkázat se na konkrétní zdroje, protože existují pouze anglicky. Nějakou dobu jsem se snažila tyto informace předávat, ale narážela jsem na další blok - ne každý je ochotný poslouchat "bláboly" 25 leté holky, která má vlastního koně necelý rok a za sebou žádné "krotitelské", či závodní úspěchy. Poměrně marně jsem se snažila vysvětlovat, že informace pocházejí většinou od lidí, kteří se u koní pohybují desítky let a mají za sebou i mnohé úspěchy. Po nějaké době jsem zjistila, že tudy cesta nevede.

A tak přišel nápad začít články překládat a zprostředkovávat je všem lidem, kteří mají zájem, prostřednictvím webových stránek :). 

 


© Michaela Černíková© Kateřina Skopalová


Všechny své překlady tvořím jako amatér a ve svém volném čase, proto prosím, buďte shovívaví a trpěliví :).


Poděkování:

Za veškeré programátorské práce musím poděkovat svému příteli - Petru Čmokovi, který se nelehkého úkolu ujal a celý jej zrealizoval. Stejně tak mu patří velké díky za jeho neutuchající podporu k mým koníčkům a "projektům", ať už se jedná o mého koně nebo tento web, a které jsou často na úkor našeho společenského života.

Dále bych chtěla poděkovat svým rodičům - Josefu a Jarmile Drahošovým za veškerou jejich podporu a toleranci nejen k mému koňskému koníčku.


s Hardym (2015)s Kentaurem (2011)s Cestrem (šimlíkem, 2014)
se Safirou 10/2016Safira 10/2017 (© Michaela Černíková)se Safirou 08/2017

Dlouze:

Můj "příběh" je velmi podobný příběhům většiny koňomilců - ke koním jsem tíhnula od doby, kdy jsem byla schopna projevovat zájem o cokoliv (aspoň dle tvrzení mých rodičů). Rodiče mi koně koupit nechtěli (zpětně vážně chápu proč) a tak jsem byla odsouzena k navštěvování oddílů a loudění u soukromníků. Vystřídala jsem řadu soukromníků, prošla několika oddíly, přičemž jsem více času držela v rukou vidle než otěže. Prošla jsem různými jezdeckými styly - ač vždy anglie, přístupy ke koním a k jezdectví se pod různými trenéry lišil: od ježdění na prověšených otěžích a ovládání koní pouze nohama, přes jízdu bez sedla na vyjížďky do kopcovitých terénů (prostě jsme neměli na daného koně sedlo - tak přeci nebudu sedět doma!) až po českou "klasiku": "natlač ho do té otěže, a když nejde tak ho tam dokopej". Všechny tyto "techniky" znám a z některých jsem si i něco vzala.

Během mého studia na VŠ jsem docházela do jedné stáje v Brně, kde jsem měla možnost poprvé v životě jezdit a pracovat s hřebci. Naneštěstí se ve stáji zastávaly poměrně "klasické" české přístupy a pro práci a budování vztahu s koněm nebyl prostor a hlavně povětšinou ani podpora ze strany vedení stáje. Po čase jsem začala pracovat s "neobsednutelným" a "nezvladatelným" hřebcem, nad kterým všichni zlomili hůl. Nenechal na sebe šahat, byl nevyzpytatelný a nechtěl mít s lidmi nic společného. Takže jen stál celé dny ve svém boxu a jeho jediný "kontakt" s lidmi byl, když někdo došel box vykydat nebo donesl krmení. S pomocí spousty dobrých rad a spolupráce s mou kamarádkou Alčou se nám podařilo udělat z něj mazlíka, který doslova škemral o další podrbkání, chodil za námi jako pejsek a byl připraven na obsednutí. V té době se o něj začal zajímat i zbytek stáje a začalo se k němu přistupovat "klasicky" a naše práce pomalu přicházela vniveč, až jednoho dne přijel majitel a koně si odvezl. V tu chvíli jsem byla připravena odejít, neb jsem neměla nervy a trpělivost na to, aby mi někdo (z mého pohledu) kazil práci a koně a hlavně jsem nechtěla o dalšího koně "přijít" a nemoct s tím nic udělat. 

Nicméně hned vzápětí majitel dovezl nového koníka - obrovského rezavého valacha, který byl syrový a nezkažený. Padli jsme si do oka, navíc jsem měla s tehdejším vedením dohodnuto, že si ho budu moci "udělat" já. Takže znovu začalo kolečko spolupráce s Alenkou, které bylo bohužel ukončeno tím, že jí bylo taktně naznačeno ať už nechodí ze strany jiných členů oddílu. Tak jsem tedy pracovala s valáškem dál sama, pouze s občasnou konzultací s Alčou. Naštěstí jsme ho stihly obsednout ještě společně. S koníkem jsem pracovala necelý rok. Po rozepřích ve vedení stáje, valáška odvezli a pro mě to byla poslední kapka. Už jsem se nechtěla vázat na žádného koně, kterého mi můžou bez avíza kdykoliv odvézt.

Ze stáje jsem odešla, rozhodnutá se koním nevěnovat alespoň do státnic a pak, až na to budou prostředky, si pořídit vlastního (toto se stalo cca rok před inženýrskými státnicemi).  Během cca následujících tří měsíců jsem každý den o koních mluvila, počítala na kolik by mě to vyšlo, řešila s kamarády případné koupě, ale vždy jsem si řekla, že ještě ne - až po škole. Až jsem jednoho krásného zářijového dne, během svých standardních "toulek po bazoši" narazila na nádherné hříbátko - klisničku, za přijatelný peníz, které nebylo daleko od Brna. A tak se stalo, že jsme ve složení: přítel, já a Alča (jako odborný konzultant) rozjeli směrem k prodejci. Do kobylky jsem se na místě zamilovala a po krátké poradě s milým bylo rozhodnuto - BERU! Do týdne jsem měla kobylku ustájenou u Brna a naše společná cesta začala. 

Díky Safiře jsem začala ještě více přemýšlet o práci s koněm a o možných dlouhodobých následcích mé práce s ním. A nejen o práci, ale o komunikaci, o motivaci koně, o jeho zdraví, managementu ustájení, výživě atd. Za všechny tyto (a určitě jich je víc) aspekty života svého koně jsem najednou byla zodpovědná a musela jsem je řešit. Vzhledem k tomu, že jsem člověk, který se rád vzdělává a nenechává důležitá rozhodnutí na "babských radách", rozhodla jsem se fušovat do všeho. Teď už vím, že umírněnost je taky fajn a není nic proti ničemu si nechat občas poradit od odborníků (nicméně není odborník jako odborník) :), ale pořád se snažím učit a vzdělávat, aby má rozhodnutí - týkající se Safiry - byly co nejlépe podloženy daty a mé svědomí bylo tím pádem co nejčistší :).

Postupně jsem začala prahnout po informacích, které by se vyhýbaly postupům "české klasiky". Objevila jsem akademické ježdění, absolvovala jsem (jako divák) kurzy s Magdalenou Perić, ST Workshop s Miriam Sherman apod. Na základě těchto podnětů jsem začala hledat. Nacházela jsem spoustu zajímavých informací, článků a videí, týkajících se nejen klasického (akademického) jezdeckého umění, ale i různých přístupů k práci s koněm vůbec. Začala jsem mít velkou potřebu tyto informace "vykřičet" do koňského světa,  a tak jsem začala pomalu oťukávat známé a kamarády z řad koňáků. U některých jsem se setkala s nadšením, u jiných s ignorací nebo pohledem, či hláškou ve smyslu "přece nebude kuře učit slepici". Silně jsem bojovala s přesvědčením některých lidí, kteří si myslí, že pokud nevlastním stádo 20 koní nebo nemám doma x-stužek ze závodů, nemůžu o koních nic vědět. Odkazování se na zdroje informací mi také moc nepomohlo, protože pojem "straighness training", či "akademické ježdění" jsou pro valnou většinu koňského světa (aspoň z mé zkušenosti) neznámá, či dokonce "sprostá" slova. 

Navíc jsem se stále setkávala s pro mně naprosto nepochopitelnými postupy - např.: vyvazování koní, preferování boxů pro koně ve stylu 23h denně,či ježdění na koních s evidentně bolavými zády apod... a tak jsem si řekla, že s tím musím něco dělat. I kdybych pomohla jen jednomu majiteli koně, který přestane koně vyvazovat nebo jen začne přemýšlet o sobě a svém koni z nových úhlů a potažmo třeba i pomohla jednomu koni, stojí mi to za to :).

Toto je celý můj dlouhý (možná zdlouhavý?!) příběh. Výsledkem toho všeho jsou tyto webové stránky, kterým bych se chtěla dlouhodobě věnovat a které slouží i pro mně, jakožto jakási databáze znalostí. 


Update (07/2018):

Od doby, kdy jsem napsala text výše se v mém přístupu mnoho nezměnilo. Nicméně došlo k malým posunům v mém vzdělávání (se). Níže tedy přidávám informace o tom, o co jsem se od doby založení webu, začala zajímat, co jsem absolvovala a čeho jsem součástí.

 


4Dimension Dressage

Červen 2018 byl pro mé smýšlení a vzdělávání poměrně kritický. Absolvovala jsem (jako plnohodnotný účastník) týdenní intenzivní kurz v Holandsku (EquiSmart) - Intensive Basic Week I., pod vedením Karin Liebbrandt (metoda 4Dimension Dressage), Tessy Roos (Centered Riding, studentka Wendy Murdoch, cvičení Feldenkraise) a mnoha dalších.

Kurz byl zaměřen na teorii a praxi Karininy metody 4DDressage, ale také mnoha dalších informací (vyhodnocení kopyt, syndromu horní linie, správného krmení, práce ze země i ze sedla, thermografie...). Tato metoda - holistický přístup ke koni, princip a styl založený na dlouholetém výzkumu a zkušenostech z pozice veterinářky i jezdkyně a trenérky, mě velice zaujala a hodlám se v ní dále rozvíjet (není v rozporu se ST :) ).


s Dreamerem pracujeme na vertikální rovnováze (IntensiveBasicWeek I, NL - 06/2018)

vyzkoušeela jsem si i strouhání - pod odborným dohledem, (IntensiveBasicWeek I, NL - 06/2018)

s MVDr. Karin Liebbrandt a Dreamerem, (IntensiveBasicWeek I, NL - 06/2018)


Spolupráce s EQUITOPIA

Díky oslovování autorů, jejichž články/videa překládáme, jsem se seznámila s Caroline Hegarty - zakladatelkou Equitopia Center. Equitopia si klade za cíl vzdělávat jak profesionály, tak laiky a "obyčejné" majitele koní, a to pouze vědecky ověřenými informacemi, které jsou aktuální. Tento přístup je mi velice blízký a tak jsem s Equitopia začala spolupracovat a doufám, že naše spolupráce potrvá a snad se časem dočkáme i nějakého vzdělávacího centra v naší krásné zemičce :).


ST Mastery Student

Po absolvování červnového ST Workshopu (jako divák) v Zádveřicích (více zde), jsem se rozhodla, že ST musím alespoň zkusit. Proto jsem využila příležitosti a zakoupila jsem si ST Entry Course, který objasňuje základy ST + obsahuje celý obsah jednoho z pilířů ST  - tedy práce ze země (groundwork). Zatím začínám a vstřebávám. Uvidíme, co bude dál :)


Jsem "učeň" pod MSFI

Spolupracuji s MSFI a pod vedením jedné ze zakladatelek - Georgie Welge pracuji na získání zkušeností a časem i certifikace na "Saddle Fitter". Snad se mi to podaří :)


Kurzy a semináře

Mou velkou ambicí je pořádání kurzů, seminářů a klinik v ČR pod vedením zahraničních lektorů a lektorek, pod záštitou Equitopia. Veškeré informace o plánech a kurzech naleznete na našich fb stránkách, případně i v odkazech na "Akce" na tomto webu. Plány jsou veliké a doufám, že odborníků a kurzů bude čím dál tím více :).

Samostudium

Vzhledem k tomu, že jsem si uvědomila jak obrovské mezery ve vzdělání mám (holt Ing. z IT a managementu mi v koňo-vzdělání moc nepomohl :D), snažím se vše dohánět. Co se týče oblastí: anatomie a biomechanika koně (3D Horse Anatomy - software), anatomie kopyta (online kurz Equitopia), behavioristika a etologie koní (online kurzy Equitopia, knihy...) a další. To vše jde samozřejmě ruku v ruce s doplňování vzdělání ve (snad správné) práci s koněm, ať už ze sedla tak ze země :).

Jako svůj "hlavní vedlejší" obor vidím hlavně pasování sedel, kterému bych se do budoucna ráda věnovala trochu hlouběji. Zatím je vše na laické a amatérské úrovni, kdy všechny mé informace vychází ze studia odborných knih, článků, videí a několika placených online kurzů.

Závěrem

Vzdělávání se není nikdy dost a u koní obzvlášť :). Je toho tolik, co je třeba znát a pochopit. 

Máte-li na mě nějaké dotazy, neváhejte a piště, snad budu umět odpovědět :).




Komentáře

Přidat komentář